15. schuza Senátô

Váženi trpělêvi čtenáři. Fčerá se ôskôtečnila 15 schuza Senátô a já bêch Vám chtěl fčêl podat krátké report o tym, co se ôdálo.

Začlo se z ostra zákonem o provozô na pozemnich komunikacich. Nebôdô se zabévat řízenim od 17 let v doprovodô tzv. mentora. Asi s tym neni žádné problém. Rychlosť 150 km/h na nekeréch dálnicich sice senátor Ružička matematicko-fizikálnim rozborem vêhodnotil jako uplně zbêtečny, ale protože tak hromada lêdi ôž dávno jezdi, berô to spiš jako dekriminalizacô českyho národa a toš sem to takê nevnimal jako věči problém. Velká diskuza se rozpótala kolem pozměňovacich návrhu senátora Lukáša Wagenknechta, keré si dal opravdo velkó prácô s tym, abê se ôkončêlo zbêtečny rozbijeni sêlnic přeloženéma kamijónama. Je nepochopitelny, proč máme hmotnostni limit 48t, kdêž okolni svět má povolenéch 40t. Proč jiny státê postihôjó opakovany porôšováni skoro likvidačnima pokôtama a ô nás to spravi nejaká tisicovka. Je nepochopitelny, že na jednô stranô mrčimê, že nemámê dosť peněz na opravê sêlnic a na drôhó stranô nemámê ani zájem tê stávajici chránit. Névic mě pak přêšlo nepochopitelny, proč se pan ministr Kupka protivá témto pozměňovákum tak ostře vêmezoval. Duvodê mužó bêt ruzny. Bôď je to lobby velkéch dopravnich společnosti, pro kery bê po zdraženi naftê toto znamenalo dalši změnô v jejich neprospěch, a nebo jak pan ministr ôvedl, s opatřenima se počétá v rámcê uspornéch opatřeni, kery só postôpně představovany. Chápô, že chcó mět to sóčtovy číslo usporê na koncô tabôlkê co névêšši, ale ôž to muhlo bêt schváleny. No je to zas jakyse politicky špekulováni, tak dófémê, že pan ministr dodrži slovo a v dohledné době sjedná nápravô.

Dalšim velkym bodem bêlo schváleni dvóch novéch sódkyň a jednyho sódca do Ústavniho sódô. Pani sódkyně to dalê fcelkô bez věčich problému, ale pana doktora Fremra v Senátô dohnala jeho minôlosť a strhl se kolem teho velké boj. Jak je ô nás dobrym zvêkem, čtrnáct dni před rozhodovánim v Senátô vêplavala kauza, kerá se tykala vandalizmô na Olšanskéch hřbitovech v rokô 1988 a okolnosti vêšetřováni této kauze StB a následné sód vedené sódcem JUDr. Fremrem. Spóstô utoku, spóstô nařčeni, popravdě ale žádny konkrétni dukazê, kery bê zásadně měnilê situacô.

Co si bôdem vêkládat, abe za komunistu muhl pan Fremr dělat uspěšnó kariárô, musel jim jit na rokô, o tym není pochêb. Bêl mladé a nemuhl vědět, že za rok přênde převrat a bôde fšecko jináč. Ešlê věděl, nebo nevěděl, že bêlo dukazni řizeni zmanipulovany, to vi jenom on, a mê si mužem jenom mêslêt jak to bêlo. Přêznám se, že to pro mě bêlo těžky rozhodováni. Máme kolem 3000 sódcu, tak proč nevêbrat nekeho jinyho. Světlo mě do teho vnesla ô oběda pani senátorka Marvanová, kerá dokončêla práva ve sténé době jak pan doktor Fremr, akorát si v té době nezvolêla cestô sódkyně, kerá bôde poslôhovat komunistickymô režimô. Odmitla a spadla do mravniho bahna dizidentské společnosti. Spadla mezê ně a poznala, kdo jaké je a na straně jedné nebô drôhé bojôje za dobró věc, a nebo jenom zneôžévá aktuálni situace. Svět není černobilé a ê mezê rádobê hrdinama tehdéši dobê bêlê darebáci, keři hledalê ospravedlněni ve vémlovách na tehdéši režim. Pani senátorka si dala tô prácô, zehnala čislo a tehdá odsózenymô delikventovi a sóčasnymo městskymô uřednikovi ve Vidni panô Alexandrô Eretovi zavolala, abê se ho na okolnosti z té dobê zeptala. Pan Eret, ze svim německym puvodem velké zastánce Mnichovské dohodê ji vêprávěl o tym, jak bêl proces zmanipulované a jak ho chtělê po rokô 1990 sterilizovat, abê snižêlê procento německé populace v ČR. No nevim…

Na drôhó stranô sódce Fremr za téch 35 let prokázal, že je opravdô skvělé odbornik. Prošil fšeckéma stopněma sódu trestniho práva ô nás a ôdělal ê velkó kariérô v zahraniči jako prvni mistopředseda Mezênárodniho trestniho sódô. Co pro mě ale bêlo zásadni, neni sóčásťó našé justični mafije a ê proto tê nečekany informace 14 dni před rozhodovánim Senátô.

Nô co dodat závěrem. Bêlo zajimavi sledovat, jak ten, které dêckê seděl na névešši sódni stolêcê a rozhodoval o osôdech drôhéch se najednó musel spovidat ze svéch čênu a někteři senátoři na něm nenechalê ani jednô niť sôchó. Nakonec bêl většinó senátoru zvolené, ale né jenom pro něho, ale pro fšeckê to bêlo velkym poôčenim, že na každyho se vaři kotel z našéch prohřešku a nikdá nevimê, kdê se v nim vêmáchámê a kdê ho bôdem mosêt vêlézat až do dna. Je pak dobry žêt svuj žêvot tak, abê smê se v nim nakonec ê neôtopilê, neboť jak řekl jeden módré pán, kdož bez viny, hoď kamenem…

Omlóvám se, prši a toš sem se rozepsal Ať se Vám dobře vede…

______________

Vážení trpěliví čtenáři. Včera se uskutečnila 15. schůze Senátu a já bych vám chtěl teď podat krátký report o tom, co se událo.

Začalo to zostra zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Nebudu se zabývat řízením od 17 let v doprovodu tzv. mentora. Asi s tím není žádný problém. Rychlost 150 km/h na některých dálnicích sice senátor Růžička matematicko-fyzikálním rozborem vyhodnotil jako úplně zbytečné, ale protože tak hromada lidí už dávno jezdí, beru to spíš jako dekriminalizaci českého národa a tak jsem to taky nevnímal jako větší problém. Velká diskuze se rozpoutala kolem pozměňovacích návrhů senátora Lukáše Wagenknechta, který si dal opravdu velkou práci s tím, aby se ukončilo zbytečné rozbíjení silnic přeloženými kamiony. Je nepochopitelné, proč máme hmotnostní limit 48t, když okolní svět má povolených 40t. Proč jiné státy postihují opakované porušování skoro likvidačními pokutami a u nás to spraví nějaká tisícovka. Je nepochopitelné, že na jednu stranu mrčíme, že nemáme dost peněz na opravy silnic a na druhou stranu nemáme ani zájem ty stávající chránit. Nejvíc mi pak přišlo nepochopitelné, proč se pan ministr Kupka proti těmto pozměňovákům tak ostře vymezoval. Důvody mohou být různé. Buď je to lobby velkých dopravních společností, pro které by po zdražení nafty toto znamenalo další změnu v jejich neprospěch, a nebo jak pan ministr uvedl, s opatřeními se počítá v rámci úsporných opatření, které jsou postupně představovány. Chápu, že chtějí mít to součtové číslo úspory na konci tabulky co nejvyšší, ale už to mohlo být schváleno. No je to zase jakési politické spekulování, tak doufejme, že pan ministr dodrží slovo a v dohledné době sjedná nápravu.

Dalším velkým bodem bylo schvalování dvou nových soudkyň a jednoho soudce Ústavního soudu. Paní soudkyně to daly vcelku bez větších problémů, ale pana doktora Fremra v Senátu dohnala jeho minulost a strhl se kolem toho velký boj. Jak je u nás dobrým zvykem, čtrnáct dní před rozhodováním v Senátu vyplavala kauza, která se týkala vandalismu na Olšanských hřbitovech v roce 1988 a okolností vyšetřování této kauzy StB a následný soud vedený soudcem JUDr. Fremrem. Spousta útoků, spousta nařčení, popravdě ale žádné konkrétní důkazy, které by zásadně měnily situaci.

Co si budeme říkat, aby za komunistů mohl pan Fremr dělat úspěšnou kariéru, musel jim jít na ruku, o tom není pochyb. Byl mladý a nemohl vědět, že za rok přijde převrat a bude všechno jinak. Jestli věděl, nebo nevěděl, že bylo důkazní řízení zmanipulované, to ví jen on, a my si můžeme jen myslet jak to bylo. Přiznám se, že to pro mě bylo těžké rozhodování. Máme kolem 3000 soudců, tak proč nevybrat někoho jiného. Světlo mi do toho vnesla u oběda paní senátorka Marvanová, která dokončila práva ve stejné době jako pan Fremr, akorát si v té době nezvolila cestu soudkyně, která bude posluhovat komunistickému režimu. Odmítla a spadla do mravního bahna disidentské společnosti. Spadla mezi ně a poznala, kdo jaký je a na straně jedné nebo druhé bojuje za dobrou věc, a nebo jen zneužívá aktuální situace. Svět není černobílý a i mezi rádoby hrdiny tehdejší doby byli darebáci, kteří hledali ospravedlnění ve výmluvách na tehdejší režim. Paní senátorka si dala tu práci, sehnala číslo a tehdy odsouzenému delikventovi a současnému městskému úředníkovi ve Vídni panu Alexandru Eretovi zavolala, aby se ho na okolnosti z té doby zeptala. Pan Eret, se svým německým původem velký zastánce Mnichovské dohody, ji vyprávěl o tom, jak byl proces zmanipulovaný a jak ho chtěli po roce 1990 sterilizovat, aby snížili procento německé populace v ČR. No nevím…

Na druhou stranu soudce Fremr za těch 35 let prokázal, že je opravdu skvělý odborník. Prošel všemi stupni soudů trestního práva u nás a udělal i velkou kariéru v zahraničí jako 1. místopředseda Mezinárodního trestního soudu. Co pro mě ale bylo zásadní, není součástí naší justiční mafie a i proto ty nečekané informace 14 dní před rozhodováním Senátu.

No co dodat závěrem. Bylo zajímavé sledovat, jak ten, který vždy seděl na nejvyšší soudní stolici a rozhodoval o osudech druhých, se najednou musel zpovídat ze svých činů a někteří senátoři na něm nenechali ani jednu nit suchou. Nakonec byl většinou senátorů zvolen, ale ne jen pro něj, ale pro všechny to bylo velkým poučením, že na každého se vaří kotel z našich prohřešků a nikdy nevíme, kdy se v něm vymácháme a kdy ho budeme muset vylízat až do dna. Je pak dobré žít svůj život tak, abychom se v něm nakonec i neutopili, neboť jak řekl jeden moudrý pán: kdož bez viny, hoď kamenem…

Omlouvám se, prší a tak jsem se rozepsal. Ať se vám dobře vede…