21. schuza Senátô.

Váženi, fčerá proběhla 21 schuza Senátô a já si Vám dovolim ôdělat zase report o tym, co se projednávalo a s jakym vysledkem.

Puvodni program obsahoval symbolickê 21 bodu, ale spóstô evropskéch tisku bêlo přêjatéch vyborem na vědomi, takže se to nakonec zcvrklo na neco kolem 15. Z téch, kery bêlê z vládê a měnilê nášô legislativô mužô zminit havarejko na všecko, co překračôje rychlosť 25 km/hod a elektronicky zeleny kartê. Dál to bêla změna zákona o vězeňstvi, kerá spočévalava ve změně v přerozdělováni přijmu vězněnéch osob.

Velkym tématem jednáni bêla takê volba dalšiho Ustavniho sódca docenta Milana Hulmáka. Ten prokázal, že je velké odbornik a tak ho senátoři podpořêlê. Prezident si na to tentokrát počkal až do konca, takže to bêlo ze fšeckó parádó.

Névěčim tématem ale bêlê ratifikace evropskyho práva. Fčêl teda nemám uplně na mêslê smlóvô o Antarktidě a Stěhovavy ftákê, ale Istambulskó umluvô. Dokument, keré odstartoval na sociálnich sitich kampaň jak klecové chov slipek, ê gdêž zrovna tôto asi nepřekonal.

Chodilê stovkê mailu, a to jak na jeji podporô, tak na jeji zamitnóti. V podstatě nešlo rozhodnót správně, protože každá skupina měla svó pravdô a tak vêhověni jedné straně znamená nevêhovět té drôhé. Já sô ale senátor fšeckéch občanu miho volebniho obvodô. Kdêž sem se teda na názor začal ptát svéch známéch, co nésó aktivni na sociálkách, tato věc jim přêpadala neduležitá a nezajimalo je to. Dle vlastniho pruzkumô mužô řict, že tento názor v téch třech skupinách převládal. Bodejť bê né, média to z oprávněnéch duvodu zas tak duležity nevidělê. Tato zem má daleko duležiťéši problémê a ê co se téká legislativê, mnohem duležiťéši zákonê zdaleka takovy emoce nevêvolávajó.

Dobrá správa pro odpurce je, že to neprošlo, dobrá správa pro podporovatele je, že sem hlasoval pro jeji podporô. Vêjádřêl sem tak svuj názor, že zásadně nesóhlsim s tym, abê se nekemô jakkoli ôblêžovalo, a věřte, že v tymto ohledô máme hodně co vêlepšovat. Na drôhó stranô argumentê “muhlo bê se stat” neberô, protože sô přesvědčené o tym, že nésmê národ takovéch extrémistu a ignorantu, abê smê nechalê věcê zajit tam, před čim nekeři varovalê. Je ôž jenom symbolicky, že ta pomêslná čára, kerá rozdělôje tento světadil z našeho pohledô na západni a východni procházi přes našô republikô a mê smê se tymto rozhodnutim zase vrátilê spátky na vychod. Ke Slovákum, Maďarum, Bulharum, Turkum a Azerbajdžánô

Je ale pravdó, že fšecko, co umluva přênášela ôž je v našim legislativnim systémô zavedeny, a toš to, ešlê jô bôdemê mět schválenó čê né bêla spiš otázka našé prestiže a sebeôrčeni, takže ať tak čê tak, dá se řict, že je to vlastně jedno. Jenom smê se tym odkopalê, jak bê řekla sufražetka Jeny ze hrê Švestka…

___________

Vážení, včera proběhla 21. schůze Senátu a já si vám dovolím udělat zase report o tom, co se projednávalo a s jakým výsledkem.

Původní program obsahoval symbolicky 21 bodů, ale spoustu evropských tisků bylo přijatých výborem na vědomí, takže se to nakonec zcvrklo na něco kolem 15. Z těch, které byly z vlády a měnily naši legislativu mohu zmínit havarijko na vše, co překračuje rychlost 25 km/h a elektronické zelené karty. Dál to byla změna zákona o vězeňství, která spočívala ve změně přerozdělování příjmů vězněných osob.

Velkým tématem jednání byla taky volba dalšího ústavního soudce docenta Milana Hulmáka. Ten prokázal, že je velký odborník a tak ho senátoři podpořili. Prezident si na to tentokrát počkal až do konce, takže to bylo se vší parádou.

Největším tématem ale byly ratifikace evropského práva. Teď tedy nemám úplně na mysli smlouvu o Antarktidě a stěhovavé ptáky, ale Istanbulskou úmluvu. Dokument, který odstartoval na sociálních sítích kampaň jako klecový chov slepic, i když zrovna toto asi nepřekonal.

Chodily stovky mailů, a to jak na její podporu, tak na její zamítnutí. V podstatě nešlo rozhodnout správně, protože každá skupina měla svoji pravdu, a tak vyhovění jedné straně znamená nevyhovět té druhé. Já jsem ale senátor všech občanů mého volebního obvodu. Když jsem se teda na názor začal ptát svých známých, co nejsou aktivní na sociálkách, tato věc jim připadala nedůležitá a nezajímalo je to. Dle vlastního průzkumu můžu říct, že tento názor v těch třech skupinách převládal. Bodejť by ne, média to z oprávněných důvodů zas tak důležité neviděla. Tato země má daleko důležitější problémy a i co se týká legislativy, mnohem důležitější zákony zdaleka takové emoce nevyvolávají.

Dobrá zpráva pro odpůrce je, že to neprošlo, dobrá zpráva pro podporovatele je, že jsem hlasoval pro její podporu.

Vyjádřil jsem tak svůj názor, že zásadně nesouhlasím s tím, aby se někomu jakkoliv ubližovalo, a věřte, že v tomto ohledu máme hodně co vylepšovat.

Na druhou stranu argumenty „mohlo by se stát“ neberu, protože jsem přesvědčen o tom, že nejsme národ takových extrémistů a ignorantů, abychom nechali věci zajít tam, před čím někteří varovali. Je už jen symbolické, že ta pomyslná čára, která rozděluje tento světadíl z našeho pohledu na západní a východní, prochází přes naši republiku a my jsme se tímto rozhodnutím zase vrátili zpět na východ. Ke Slovákům, Maďarům, Bulharům, Turkům a Azerbajdžánu.

Je ale pravdou, že vše, co úmluva přinášela, už je v našem legislativním systému zavedeno, a tak to, jestli ji budeme mít schválenou či ne byla spíš otázka naší prestiže a sebeurčení, takže ať tak či tak, dá se říct, že je to vlastně jedno. Jenom jsme se tím odkopali, jak by řekla sufražetka Jeny ze hry Švestka...