top of page

Cesta na Ukrajinô

Cesta na Ukrajinô…

Váženi trpělêvi čtenáři. Omlóvám se předem, za to že fčêl bôdô delši, ale cesta, keró sem minôlé tédeň absoluvoval bêla skôtečně sêlnym zážetkêm.




Néprv teda obecně. Výbor pro mezinárodni věcê, obranô a bezpečnosť bêl vezvané, abê provedl zahranični cestô na Ukrajinô, jejimž cilem bêlo prověřeni aktuálni situace, aktuálnich potřeb a vubec nastaveni internich systému celé země. V neposlední řadě mě osobně pak névic zajimalo, jaká je nálada a chováni obêčénéch lêdi. Ô nás se piše a říká ledaco a určitě ste se sténě jak já potkalê s ruznéma tvrzenima lêdi, keři majó tê jediny pravdivy informace z extrémně duvěryhodnéch a pravdivéch zdroju. Ê gdêž si mêslim, že sô vzhledem ke svimo pusobeni o děni na Ukrajině hodně informované, ôznávám, že dêckê jenom zprostředkovaně, a toš nemužô tvrdit, že zarôčeně pravdivě. S cestó na Ukrajinô sem teda sóhlasêl, né abêch nekeho přesvědčoval, ale abêch si sám ôdělal obrázek.


Cesta bêla náročná. Cestovalo nás celkem 6 senátoru veřejnó dopravó, konkrétně teda lužkovéma vlakama. To sebó neslo spóstô utrap a nebo takê dobrodružstvi, záleží jak se na to gdo divá. Regiojet z Prahê do polské Spomyšle měl 3 hodinê spožděni, a toš nám ôjelê dalši spoje. Taxikem smê teda dojelê k polskoukrajinské hranicê a přes čárô se vêdalê pěškê. Musêlê smê si vêstát frontô, ale nakonec fšecko dobře dopadlo a přes hranicô nás pôstilê. Za hranicema nás čekal české generálni konzul a odvezlê nás do Lvova. Řidič z Urnê, keré nás vezl jel, jakgdêbê nás zebral, ale to ôž tam asi tak je.

Lvov je krásny moderni město plny eště krásňéšich památek. Pokuď ste tam nebêlê, gdêž to bôde možny, určitě tam zajeďte, bôdete velêce mile překvapeni. Ve Lvově smê se potkalê s gubernátorem Lvovské oblasti. Město je zasêpany uprchlikama a tak nestihajó školê, zdravotnictvi a fšecko je problém. Gubernátor nám děkoval za veškeró pomoc z česka - vêbaveni ubytoven pro uprchlikê, ale hlavně dodávkô generátoru pro nemocnicô, kerá se gvulê bombardováni a odstaveni od energie dostala do složité situace. S Českem hodně spolupracôjó a nedokázal vêjádřêt vděčnosť za to, co pro ně dělámê. Bêlo to dojemny.


S Generálním konzulem smê ô skvělé večeře probralê jejich pohled na svět a ve 23:10 vêrazêlê nočnim vlakem do Kyjeva. Tam nás čekal pan velvyslanec, keré nás dovezl na hotel. Konečně sprcha, těšêlê smê se, jak se po tym cestováni dámê do kopê, ale jenom smê vlezlê na pokoj, hóklê poplach. Z Běloruska letělê raketê, honem do krytô, keré bêl pod hotelem. Žêvot na Ukrajině je podřizené aplikaci Air Alert!, kerá ôpozorňôje na raketovy utokê. Mužete si jô nainstalovat a dat si tam třeba Kyjev. Raketê só tam z Běloruska za 5 minôt, tak až Vám to nekolêkrát denně zahóká, mužete se takto nepřimo vžêt to žêvota běžnyho Kyjevana, keré hledá misto, kde bê se skoval.

V Kyjevě smê bêlê dva dni. Potkalê smê se s kolegama ze Zahraničniho vyborô, Bezpečnostniho vyborô, mistopředsedó vládê, keré mě duvěrně prozradil, že takê hraje v kapelê a na ministerstvo zahraniči nás přêvital bévalé ukrajinské velvislanec v České republice. Velêce zajímavá bêla schůzka s Mustafó Džamilevem, zástupcem krymskéch tataru, puvodnich obêvatelu poloostrova Krym. Tato etnická skupina bêla z Krymô rusama deportovaná na Ural, hromadô jich ômřelo a nebo skončêlo ve vězeni. Mustafa má letos 80 let, ale velkó část žêvota prožêl ve vězeni. Tak trochô začénám rozômět duvodum, proč se Ukrajina Krymô nevzdá.

V Kyjevě nás potkala nepřijamná událosť, kdêž smê drôhé deň sedlê do restaurace kósek od české ambasádê na oběd. Jedlê smê, diskutovalê a v tym nám začlê hókat telefonê. Podivalê smê se na pana velvislanca a ten jenom pokrčêl ramenama a smôtně řekl, že v dosahô žádné kryt néni a raketê tadê bôdó za 5 minôt. Je teda zbêtečny nekam ôtěkat, a tak smê sedělê dál a dófalê, že to dobře dopadne. Nebêla to chvila, keró bêch chtěl v žêvotě prožêt eště jednó.

Tê dva dni v Kyjevě bêlê náročny, program bêl nabité a kdêž smê ve středô ve 23:14 odjiždělê nočním vlakem do Dnipra, mělê smê teho dosť. Do Dnipra smê přêjelê v 6 ráno, dalê smê si na hotelô sprchô a nastal další kolotoč jednáni. Schuzka s gubernátorem Dnipra, s představitelama oblastni radê, starostó, ombucmanem, rektorem univerzitê a gubernátorem zničené Luhaňské oblasti. Vidělê smê zničené obrovské panelák, na keré Rusi poslalê raketô s tunovó náložó v čase, kde ukrajinsky rodinê společně 14. ledna oslavovalê tradični přichod novyho rokô. Neskôtečné masakr.

Bêl to náročné deň. Ve 22:46 smê nastópilê do nočniho vlakô a konečně se vêdalê na dlóhó cestô dom.


Co teda závěrem? Ukrajina je ve válce s Ruskem, a tak to prostě je. Rosko na Ukrajinô podniklo vic jak 38 tisíc raketovéch utoku, z čehož 31 tisic utoku bêlo na civilni cile.To só prostě fakta. Ešlê negdo pořáď tvrdi, že Rusi na Ukrajině nekeho osvobozôjó, tak je blázen. Vzdat se neni možny. Každé, kdo bojoval proti rusum bê bêl sténě dřiv nebo pozďéš popravené. Oni prostě bôdó bojovat do posledniho chlapa a ani je nenapadne, že bê to bêlo jináč…


Je tadê spóstô vyhrad k Zelenskymô. Já ho neznám, ale oni ho majó rádi a plně mô duvěřôjó. Kdêž začala válka, povedlo se mô celó Ukrajinô sjednotit, a to nebêlo lehky. Do oblasti dosadil gubernátorê, což só vojenšti veliteli podřizeni přimo prezidentovi. Systém fungôje. Gubernátorê sem si představoval jako stary pôpkaty generálê s hromadó medajli. Fšecko jináč. Mladi borci, keři kdêž nás vidělê, tak se snažêlê nahodit přátelské usměv, ale nešlo skovat, jak bêlê smôtni, ôtrápeni, ônaveni a vděčni za to, že smê přêjelê, že jim pomáhámê a že bê si ze fšeckyho névic přélê, abê to ôž skončêlo.


Na uplné závěr si dovolim vêvrátit eště jednô lživó informacô, kerá se tadê rozšêřôje. Česká republika na válce na Ukrajině neprodělává, spiš naopak. Armáda se ve válce zbavôje staréch zbrani a munice a za to dostává náhradê v podobě modernich zbrani a finančniho vêrovnáni. Muhlê bêsmê namitnót, že dotôjemê uprchlikê, ale ani to ôž néni pravda. Skoro fšeci si ôž našlê prácô a odvádijó daně do státniho rozpočtô. Aji ti se nám ôž začlê vêplácet.


Jediny špatny na tymto přiběhô je Rusko, kery převrátilo celé svět zhurô nohama. Ať ôž to cely dopadne jak chce, pro Rusákê nigdá dobře. Válkó proti světô, keré je neohrožoval se ekonomickê vêčerpávaji a Čina se těši na to, jak jim po válce pude pomuct a celó zem ovládne bez boja. Rusko totiž má to, co Čiňanum chêbi. Nerostny surovinê a jidlo. Je to smôtny, ale ruské medvěd asi přebral vodkê a ôniká mô realita sóčasnyho světa…

Přejô vám pevny zdravi a pevny nervê a nám fšeckém ať to dobře skonči.


________________


Vážení trpěliví čtenáři. Omlouvám se předem za to, že teď budu delší, ale cesta, kterou jsem minulý týden absolvoval, byla skutečně silným zážitkem.


Nejprve tedy obecně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost byl vyzván, aby provedl zahraniční cestu na Ukrajinu, jejímž cílem bylo prověření aktuální situace, aktuálních potřeb a vůbec nastavení interních systémů celé země. V neposlední řadě mě osobně pak nejvíce zajímalo, jaká je nálada a chování obyčejných lidí. U nás se píše a říká ledacos a určitě jste se stejně jako já potkali s různými tvrzeními lidí, kteří mají ty jediné pravdivé informace z extrémně důvěryhodných a pravdivých zdrojů. I když si myslím, že jsem vzhledem ke svému působení o dění na Ukrajině hodně informován, uznávám, že vždy jen zprostředkovaně, a tak nemůžu tvrdit, že zaručeně pravdivě. S cestou na Ukrajinu jsem teda souhlasil, ne abych někoho přesvědčoval, ale abych si sám udělal obrázek.


Cesta byla náročná. Cestovalo nás celkem 6 senátorů veřejnou dopravou, konkrétně tedy lůžkovými vlaky. To s sebou neslo spoustu útrap a nebo také dobrodružství, záleží jak se na to kdo dívá. Regiojet z Prahy do polské Spomyšle měl 3 hodiny zpoždění, a tak nám ujely další spoje. Taxikem jsme teda dojeli k polsko-ukrajinské hranici a přes čáru se vydali pěšky. Museli jsme si vystát frontu, ale nakonec vše dobře dopadlo a přes hranici nás pustili. Za hranicemi nás čekal český generální konzul a odvezli nás do Lvova. Řidič z Urny, který nás vezl, jel, jako kdyby nás sebral, ale to už tam asi tak je.


Lvov je krásné moderní město plné ještě krásnějších památek. Pokud jste tam nebyli, když to bude možné, určitě tam zajeďte, budete velice mile překvapeni. Ve Lvově jsme se potkali s gubernátorem Lvovské oblasti. Město je zasypané uprchlíky a tak nestíhají školy, zdravotnictví a vše je problém. Gubernátor nám děkoval za veškerou pomoc z Česka - vybavení ubytoven pro uprchlíky, ale hlavně dodávku generátorů pro nemocnici, která se kvůli bombardování a odstavení od energie dostala do složité situace. S Českem hodně spolupracují a nedokázal vyjádřit vděčnost za to, co pro ně děláme. Bylo to dojemné.

S generální konzulem jsme u skvělé večeře probrali jejich pohled na svět a ve 23:10 vyrazili nočním vlakem do Kyjeva. Tam nás čekal pan velvyslanec, který nás dovezl na hotel. Konečně sprcha, těšili jsme se, jak se po tom cestování dáme do kopy, ale jen jsme vlezli na pokoj, houkl poplach. Z Běloruska letěly rakety, honem do krytu, který byl pod hotelem. Život na Ukrajině je podřízení aplikaci Air Alert!, která upozorňuje na raketové útoky. Můžete si ji nainstalovat a dát si tam třeba Kyjev. Rakety jsou tam z Běloruska za 5 minut, tak až vám to několikrát denně zahouká, můžete se takto nepřímo vžít do života běžného Kyjevana, který hledá místo, kde by se schoval.


V Kyjevě jsme byli dva dny. Potkali jsme se s kolegy ze zahraničního výboru, bezpečnostního výboru, místopředsedou vlády, který mi důvěrně prozradil, že taky hraje v kapele a na ministerstvu zahraničí nás přivítal bývalý ukrajinský velvyslanec v ČR. Velice zajímavá schůzka byla s Mustafou Džamilevem, zástupcem krymských tatarů, původních obyvatel poloostrova Krym. Tato etnická skupina byla z Krymu Rusama deportována na Ural, hromada jich zemřela a nebo skončila ve vězení. Mustafa má letos 80 let, ale velkou část života prožil ve vězení. Tak trochu začínám rozumět důvodům, proč se Ukrajinu Krymu nevzdá. V Kyjevě nás potkala nepříjemná událost, když jsme druhý den sedli do restaurace kousek od české ambasády na oběd. Jedli jsme, diskutovali a v tom nám začali houkat telefony. Podívali jsme se na pana velvyslance a ten jen pokrčil rameny a smutně řekl, že v dosahu není žádný kryt a rakety tady budou za 5 minut. Je teda zbytečné někam utíkat, a tak jsme seděli dál a doufali, že to dobře dopadne. Nebyla to chvíle, kterou bych chtěl v životě prožít ještě jednou.


Ty dva dny v Kyjevě byly náročné, program byl nabitý a když jsme ve středu ve 23:14 odjížděli nočním vlakem do Dnipra, měli jsme toho dost. Do Dnipra jsme přijeli v 6 ráno, dali jsme si na hotelu sprchu a nastal další kolotoč jednání. Schůzka s gubernátorem Dnipra, s představiteli oblastní rady, starostou, ombudsmanem, rektorem univerzity a gubernátorem zničené Luhanské oblasti. Viděli jsme zničený obrovský panelák, na které Rusové poslali raketu s tunovou náloží v čase, kdy ukrajinské rodiny společně 14. ledna oslavovaly tradiční příchod nového roku. Neskutečný masakr.

Byl to náročný den. Ve 22:46 jsme nastoupili do nočního vlaku a konečně se vydali na dlouhou cestu domů.


Co tedy závěrem? Ukrajina je ve válce s Ruskem, a tak to prostě je. Rusko na Ukrajinu podniklo víc jak 38 tisíc raketových útoků, z čehož 31 tisíc útoků bylo na civilní cíle. To jsou prostě fakta. Jestli někdo pořád tvrdí, že Rusové na Ukrajině někoho osvobozují, tak je blázen. Vzdát se není možné. Každý, kdo bojoval proti Rusům by byl stejně dřív nebo později popravený. Oni prostě budou bojovat do posledního chlapa a ani je nenapadne, že by to bylo jinak.

Je tu spousta výhrad k Zelenskému. Já ho neznám, ale oni ho mají rádi a plně mu důvěřují. Když začala válka, povedlo se mu celou Ukrajinu sjednotit, a to nebylo lehké. Do oblastí dosadil gubernátory, což jsou vojenští velitelé podřízení přímo prezidentovi. Systém funguje. Gubernátory jsem si představoval jako staré pupkaté generály s hromadou medailí. Všechno jinak. Mladí borci, kteří když nás viděli, tak se snažili nahodit přátelský úsměv, ale nešlo schovat, jak byli smutní, utrápení, unavení a vděční za to, že jsme přijeli, že jim pomáháme a že by si ze všeho nejvíc přáli, aby to už skončilo.


Na úplný závěr si dovolím vyvrátit ještě jednu lživou informaci, která se tu šíří. ČR ne válce na Ukrajině neprodělává, spíš naopak. Armáda se ve válce zbavuje starých zbraní a munice a za to dostává náhrady v podobě moderních zbraní a finančního vyrovnání. Mohli bychom namítat, že dotujeme uprchlíky, ale ani to už není pravda. Skoro všichni si už našli práci a odvádí daně do státního rozpočtu. I ti se nám už začali vyplácet.

Jediné špatné na tom příběhu je Rusko, které převrátilo celý svět vzhůru nohama. Ať už to celé dopadne jak chce, pro Rusáky nikdy dobře. Válkou proti světu, který je neohrožoval, se ekonomicky vyčerpávají a Čína se těší na to, jak jim po válce půjde pomoci a celou zem ovládne bez boje. Rusko totiž má to, co Číňanům chybí. Nerostné suroviny a jídlo. Je smutné, ale ruský medvěd asi přebral vodky a uniká mu realita současného světa.


Přeji vám pevné zdraví a pevné nervy a nám všem, ať to dobře skončí.

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Velêká voda…

Tak nás to po sedmadvaceti letech zase spláchlo  Přiroda nám asi potřebovala dat najevo, že to nésmê mê, kdo řidi chod tehoto světa, ê...

Krajsky volbê…

Jak ste asi zaregistrovalê, só tadê po 4 letech zase krajsky volbê. Pro běžny občanê volbê nepodstatny, ale pro starostê obci tê...

Comments


bottom of page